Dvě mladé dívky sedí samy v klubu u stolu a povídají si: „Ty jo, hodně kluků už nechodí do klubu a balí holky na Facebooku.“ „To je ta nová diskotéka v centru?“ ptá se druhá. „Nebuď blbá. To je internetová stránka.“ „A tam chodí kluci z gymplu? To je jako porno?“ „Ne. To je stránka, kde má každej svoje fotky a píše, co zrovna dělá. Každej se tam vytahuje, jak je dobrej a kolik toho v životě dokázal. Vlastně je to jako tady v klubu…“ První se na chvíli zamyslí a pak pokračuje: „…nebo spíš horší. Kluci ti hustí do hlavy ty svoje kecy… a ani ti nemusí koupit drink.“ Od té doby ona sociální síť funguje v tomto principu stejně, něco se však změnilo. Na Facebook vtrhli politici.

První větší politickou premiéru si Facebook odbyl na jaře při známé vajíčkové akci proti ČSSD, kdy hlavní aktéři používali pro svou organizaci právě tyto stránky. Náhle se všichni politici divili, odkud se ta velká skupina mladých lidí vzala. „My jsme skutečně zaspali, pokud jde o internetová média. A budeme to rychle, velmi rychle dohánět…“ prohlásil například Jiří Paroubek a podobně se vyjadřovali i ostatní politici. Tentokrát výjimečně dostáli svých slov a zvláště v předvolebním boji se jednotlivé profily politiků na Facebooku začaly množit vskutku úctyhodným tempem. Dotyční si své profily navíc pravidelně aktualizují a mimo to zveřejňují i své fotografie a videa, aby se svým voličům takříkajíc přiblížili.

Mirek Topolánek se například prezentuje jako sportovec, Jiří Paroubek jako ochránce chudých a Karel Schwarzenberg jako hodný dědeček, který potřebuje od mladých poradit, jak pracovat s internetem. Společně s ostatními politiky běžně komunikují s uživateli Facebooku a snaží se je přesvědčit, aby jim odevzdali svůj hlas. Prostě je to jako na politických mítincích… nebo spíš horší. Politici ti hustí do hlavy ty svoje kecy… a ani ti nemusí koupit předvolební guláš.

Pavel Prchal